Jak vidím listopad 89

Je tomu už pětadvacet let, kdy skončilo jedno z nejtemnějších období v zemi a začala nová, svobodná éra naší historie. Hlavní zbraní revoluce byla obdobná s důvody vznikající i v ostatních zemích Východního bloku. Ekonomická a politická situace se postupně stávala nesnesitelnou a bylo jen otázkou času kdy v naší zemi zvítězí demokracie.  

Název “Sametová revoluce” je celosvětový, není ale dokázáno kdy a kým byl použit poprvé. S největší pravděpodobností s tím přišla zahraniční média, z důvodu velmi prostého. Oproti jiným, poměrně násilným demonstracím se listopadová revoluce stala - až na výjimky - nekonfliktní. Z vyprávění mých blízkých, převážně mého otce tomu tak opravdu bylo. Na konci osmdesátých let už celá země tak nějak věděla, že současný režim dlouho nevydrží a změna je na spadnutí.

Pro někoho to je doba dávno minulá, pro někoho jako by to bylo včera. Pro mě toto datum opravdu hodně znamená, stejně jako by mělo znamenat pro celou moji generaci, i přesto, že většina z nás v listopadu 89 ještě ani nebyla na světě.

Výročí není ani tak důležité pro ty, kteří se o to zasadili a už nejsou mezi námi. 17. listopad by proto měl být významný pro ty, jejichž život se rozběhl až ve svobodném Československu, resp. České Republice. Výročí je podle mého názoru příležitost připomenout a objasnit Sametovou revoluci a její význam těm, kterým v tomto směru znalost chybí.

Nemohu mluvit za svou generaci, ale pouze za jednotlivce. Sám za sebe proto mohu říci, že Sametová revoluce a období těsně před i po ní znamenala pro můj život zásadní rozdíl oproti dětství a životu mých rodičů. Někdy si říkám, že vlastně lituji své nepřítomnosti v dobách Východního bloku. Není to rouhání, naopak, možná by si mnoho z nás, troufám si říci většina, mnohem více vážila toho co mají a čeho všeho mohou dokázat, protože generace před námi takové štěstí neměla.