V mnohých z nás se určitě probudila určitá forma nostalgie a připomněla úspěšné tažení Viktorie Plzeň v pohárové Evropě. Jedním z hlavních tváří spanilé jízdy Evropou byl Petr Jiráček.
Jako spousta dalších mužů Vrbovy éry se i Petr Jiráček vydal z Plzně do světa velkého fotbalu a přes veškerou snahu promarnil svou šanci ve Wolfsburgu, resp. v Hamburku a jakoby upadl v zapomnění. Nyní se vrací na místo činu?
Marek Matějovský, Tomáš Řepka či spousta dalších krajanů zakotvila cestou domů v největším klubu tuzemska, někomu se působení na Spartě povedlo, někomu méně. U většiny nevolilo srdce, ale zápasy evropských pohárů - v posledních letech spíše jen předkol - zápasové vytížení, finanční stránka věci a možnost se znovu prodat ven. Proč by to mělo být u P. Jiráčka jinak?
Neviňme ho z toho, že se rozhodl pro Prahu na úkor návratu na západ Čech. Nebyla to jeho neochota, nýbrž plzeňská strategie a to především finanční. Plzeňské vedení se s největší pravděpodobností rozhodlo nechat svou "kabelu" zavřenou a nepřeplácet jakéhokoli hráče. Slušný kluk ze Sokolova musel ze svých nároků - na které si po třech letech v Německu jistě zvykl - tak či tak slevit, ale rozhodně mu Sparta Praha nabídla finanční podmínky více než uspokojivé. Hráč jeho ambicí a věku nepřijel do Prahy na penzi, ale pro nový nádech v ideálním věku a příhodné době. Na Letné se teprve ukáže, zda vlasatý záložník dorostl do mezinárodních kvalit a zda jeho cesta bude pokračovat znovu do cizích krajů - a také reprezentace - nebo naopak jisto jistě zabředne mezi ostatní béčkové ikony pražského fotbalu.
Nemůžeme udělat nic lepšího než mu popřát mnoho úspěchů jak v životě tak ve fotbalové kariéře a věřit tak v znovuzrození skvělého hráče pro Českou fotbalovou reprezentaci. Francie se blíží!
